Oslavy 50. výročí založení českého gymnázia v Teplicích

Školní rok 1995/96 začal hned od prvních zářijových dnů horečnatými přípravami. Na dny 14.­16. září byly totiž naplánovány oslavy 50. výročí založení českého gymnázia v našem městě. Mimochodem - o bohaté historii této školy bylo možno se dočíst na stránkách loňské a předloňské ročenky.

Přípravy nebyly nijak snadné a podílela se na nich řada lidí. Šlo o to připravit program, který by byl přitažlivý jak pro současné studenty a profesory, tak pro "veterány". O přípravu oslav měli právě ti starší, ba nejstarší absolventi a učitelé Gymnázia v Teplicích obrovský zájem. Přicházeli s různými informacemi, téměř historickými materiály a dokumenty, takže ze shromážděných pamětihodností bylo nakonec možno uspořádat zajímavou výstavu. Její součástí byl i průřez vývojem stavebních úprav budov současného gymnázia s bohatou fotodokumentací. Výstava se konala v budově "A" v aule a na chodbách školy. Kromě toho obsáhlý materiál se stal součástí Almanachu, který byl k této významné příležitosti vydán. 

Samotný program oslav začal ve čtvrtek 14.9.1995 večer slavnostním koncertem pro teplickou veřejnost, který se konal v sanatoriu Beethoven. V podání mladých členů dechového kvartetu IN MODO CAMERALE zazněla hudba Mozartova, Beethovenova, Martinů a dalších klasiků. Byl to důstojný a velmi příjemný začátek oslav.

Ty pokračovaly v pátek spíše v duchu recese a legrace. Konaly se totiž "podzimní majáles" s odpoledním průvodem městem. Součástí bylo několik sportovních klání (volejbal, kopaná), kde soupeřila mužstva studentů i profesorů, bohužel pro nepřízeň počasí neměla takovou atmosféru, jakou by si byla zasloužila. Deštivo však nedokázalo nijak pokazit náladu, s jakou se celá škola vypravila do průvodu. Při jeho přípravě odvedl záslužný díl práce studentský parlament. Jeho členové spolu se zástupci jednotlivých tříd vymysleli a zorganizovali netradiční pojetí průvodu. Jeho jádrem byla série "živých obrazů (hodných rozměru génia Járy Cimrmana) z požehnaných a pestrých dějin našeho ústavu" (citát z programového letáku). V čele za dechovou hudbou a mažoretkami kráčel J. A. Komenský představovaný ředitelem školy a velice americky vyhlížející starosta města pan Kubera. Doprovázela je bohyně moudrosti s jestřábem v ruce (bohužel vycpanou sovu gymnázium ve svých sbírkách nemá). Za nimi se seřadili "veteráni" - nejstarší absolventi školy. Poté kráčela "historie": studenti převlečení v kostýmech představujících dobu těsně po pětačtyřicátém roce, éru padesátých let (montérky, krumpáče, lopaty, údernické nadšení ve tváři), pionýrskou omladinu, šedesátá léta reprezentovali děti květin - hippies, ale i účastníci chmelových brigád, spartakiád apod. Objevila se hesla a plakáty z doby normalizace. Kde byla až dosud opatrována ví pánbůh. Ale také "se zvonilo klíči" a volalo "Havel na Hrad" a "Konec vlády jedné strany". Přímo s gustem studenti předvedli narušitele školního řádu. Průvod vyšel od Obchodní akademie v Teplicích a svou trasou symbolicky spojil první a stávající útočiště teplického gymnázia. Jeho atmosféra byla jedinečná.  

Večer se konala abiturientská setkání. Ještě že mají Teplice dostatek restaurací, vináren, snackbarů atd. Místa byla rezervována s dlouhým předstihem.

"V duchu noblesnosti a neformálních vzpomínek, leckdy na pokraji neskrývaných emocí, se nesla sobotní, oficiální část oslav." Cituji Deník Směr: "Přišli ti, kteří si v lavicích jubilanta - Gymnázia Teplice - ošoupali nejedny kalhoty i sebevědomí." Setkali se v aule, kde je přivítal ředitel školy, přišli významní hosté: starosta města, přednosta Okresního úřadu v Teplicích, ředitel ŠÚ, ale také např. Jiřina Fikejzová, známá textařka, jedna z prvních absolventek této školy. Mnozí se nejdříve nejistě okukovali (tolik let se neviděli!), pak si nadšeně potřásali rukama. Vzpomínky nebraly konce. Pokračovalo se na chodbách školy při prohlížení výstavy, v Bergbaru u malého občerstvení, ale hlavně pak odpoledne a večer v Krušnohorském divadle. Zde se konala Studentská akademie, byla slavnostní, pestrá a přes velkou trému všech účinkujících (hlediště bylo zcela zaplněné) zdařilá. Po přestávce pak následovala volná zábava ve všech prostorách divadla, která trvala až do pozdních nočních hodin. Jedlo se, pilo se, tančilo, ale hlavně zase vzpomínalo.

Byly to krásné narozeniny. Myslím si, že až se za padesát let při oslavách sejdou jako veteráni dnešní primáni... kvartáni...čtvrťáci, že budou také nadšeně či se slzami v očích plácat po ramenou ty, s kterými kdysi kráčeli v rozverném průvodu nebo se třásli trémou za oponou divadla před zahájením akademie. Pamatuješ, jak...

Ivana Míková, 1995